PERSEUS PS

Liberec - Chrastava

Dopejsek č.3/2006

Kobereček – úvod
Co to vlastně je? Kde se vzal? K čemu vůbec je? Samozřejmě, že všichni, kteří do oddílu už nějaký ten pátek chodí, znají dopověď na všechny tyto otázky. Ale co ti ostatní? Právě pro ně je určen následující článek. (To neznamená, že si ho nemůžou přečíst i ostatní)
Jistě každý z vás ví, co to znamená: „Pozvat si někoho na kobereček.“ Nejde o to, že někomu ukážeme náš nový koberec, ale spíš si s dotyčným pěkně popovídáme. Je to takový „křížový výslech“.
A o co tedy šlo? V každém vydání se v Koberečku objevila jedna nebo dvě známé osoby z oddílu, které odpovídaly na Bráškovy otázky nebo na dotazy někoho jiného. Určitě nemluvím jen za sebe, když řeknu, že jsem se vždycky dozvěděla něco zajímavého. Kobereček nás prostě bavil a vždycky jsme se těšili na další.
Kobereček existoval už když jsem začala chodit do oddílu. Tehdejší oddílové noviny se jmenovaly Trampík a Kobereček byla Bráškova parketa. Jenže po pár letech byl Trampík vystřídán Čagamagačem a Kobereček zmizel.
Když jsme byli na konci dubna v Machníně na brigádě, napadlo mě, že bychom mohli Kobereček obnovit nebo zavést něco podobného. Dokonce i Bráška nám povolil používat původní název pod podmínkou, že vždy uvedeme osobu, která bude v Koberečku příště. A každý bude mít možnost se dotyčného na něco zeptat. Jistě jste si všimli názvu tohoto článku, je vám jistě jasné, že jsme na podmínku přistoupili.
Tak tedy: Kobereček bude obnoven! Už v příštím Dopejsku budete mít možnost víc poznat někoho z nás. A o kom bude řeč? Co takhle Adam/Lahváč/Mrkvoň 0014.
Pokud se tedy chcete na cokoli zeptat nebo se něco dozvědět, stačí když mi prozradíte své nápady a naše první oběť se bude muset poprat s vašimi jistě delikatesními dotazy.

Mravenec

Zásadní zásady rozdělávání ohně
aneb nad dotazy nováčka Nováčka

1) Dřevo suché a vysušené
nN se ptá: „Co to pro mne znamená?“
odpověď: „Nesbírat ani mokré, ani syrové a polosyrové. To znamená větve s listím (i zaschlým) s rezavým nebo zeleným jehličím, větve mající zelené lýko.“
nN se ptá: „Co je to lýko?“
odpověď: „To jsme si řekli na minulé oddílovce, jestli si nevzpomínáš, tak se za pět minut zeptej znovu.“

2) Ohniště zabezpečit
nN se ptá: „Proč a jak?“
odpověď: „Musíš zamezit možnosti požáru. Klasicky ohniště je nutné ohraničit kameny, které však nesmíš vylovit z potoka ani z jiné vody – pára v kameni by mohla způsobit roztržení kamene /výbuch/ a poranění osob. Ohniště musíme přizpůsobit i momentálním podmínkám - vítr ano správně vyhrabeme si důlek pro ohniště. Jsou-li velká sucha musíme být opatrní dvojnásob, oheň jsem rozdělával třeba na velkém kameni uprostřed potoka. Zákaz rozdělávání ohně za suchého počasí se samozřejmě musí též dodržovat, vždyť by mohlo jít i o život.
Další nebezpečí může představovat i podklad ohně – půda: hrabanku z jehličí řádně odhrabeme až na hlínu v kruhu samozřejmě větším než je kameny vyznačené ohniště.
Pozor!!! na rašelinný podklad – rašelina je totiž zemina z níž vzniká následně uhlí. Takto rozdělaný oheň téměř nelze uhasit ani vodou /vlastní zkušenost z Jizerských hor/, neboť dochází k prohořívání spodnějších vrstev rašeliny i po prolití okolí začne rašelina doutnat směle o několik metrů od původního ohniště. Zkrátka horor.
Podobnou legraci si můžete užít i s ohněm rozdělaných na kořenech pařezu.

3) Nauč se zapalovat oheň na 3 sirky a udržet ho i v dešti
nN se ptá: „Jak to dokážu?“
odpověď: „Zase pár zásadních poznatků z praxe:
- použít drobné smrkové chrastí (nejlepší najdeš zespodu menších a hustých smrků). Než se oheň rozhoří přikládat slabší dřevo lépe bez kůry /kůra je vždycky vlhčí než dřevo/. Přípravě věnuj čas, aby ses neukvapil se zapalováním nevhodného materiálu /nejrychlejší nebývá vždy nejrychlejší/
- dle podmínek použít březovou kůru /tu by měla obsahovat i tvá KPZ/, svíčku /i tu by měla obsahovat i tvá KPZ/ za deště, kdy v lese není suchá větvička. Lze hledat dřevo dle daných podmínek ve skalních puklinách, výklencích a pod převisy nebo pod vývraty a jinými překážkami. Dobré je také přiložení stromové smoly, která znatelně zvyšuje výhřevnost ohně. Když se nám podaří v dešti oheň rozdělat neustále klademe větve do jeho blízkosti /stavíme tzv. hradbu/, čímž dřevo dosušujeme.
- oheň potřebuje ke spalování vzduch i dřevo – pamatuj na to před zapálením ohně i při následném pokládání větví do ohně. Když spodní větve prohoří je nutné „krmit ho“ i zevnitř, neboť běžný oheň /ne požár/ není plamenomet a nedoskočí si k větvím o půl metru výše. Používej vhodné dřevo! Ideální je suché bukové – je výhřevné a neobsahuje smolu – málo kouří. Z jehličnanů je vhodný hlavně smrk. Borové dřevo dobře a rychle hoří „fajruje“ díky vysokému obsahu smoly, ale má to stinné stránky – hodně kouří a dehtuje, což „oceníme“ na černých buřtech a ešusech. Obdobnou nectnost má i březové dřevo, i když ne kvůli obsahu smoly, ale díky březové kůře /která je však vhodná při zapalování/.“

Rolf

Rádce družiny - oddílovník
Kdo by se měl stát rádcem družiny?
Nemusí to být nutně Superman, nejsilnější, nejrychlejší, ani nejchytřejší, dokonce nemusí být ani nejnezbednější, i když letos to asi tak vypadá. Vybrat dobrého rádce družiny není vůbec snadné. Vždyť v některých oddílech rádce /většinou starší děvče nebo kluk/ dokonce vede svou družinu na pravidelných samostatných schůzkách – družinovkách /oddílovky jsou jen 1xměsíčně/, pořádá i samostatné výpravy družinové, …
V současném našem oddílu to má rádce, jak všichni víte, přece jenom jednodušší. Jedná se také zpravidla o vašeho vrstevníka. Přesto to nejdůležitější musí mít společné i s vedoucími Úplně v první řadě je to odpovědnost. Někdo moudrý řekl, že odpovědnost je snaha jiné nezklamat. Není vůbec jednoduché zodpovídat za někoho /ostatní děti v družině/ a odpovědně se chovat k někomu /k vedoucím i ke všem ostatním členům oddílu/. Takový človíček může být třeba jeden z deseti.
Často se v oddílu vystřídá na postu rádce několik adeptů než se vybere ten pravý kluk nebo děvče. Není ostudou být zbaven funkce rádce – znamená to jen, že nejsem vhodný tuto funkci vykonávat nebo, že jsem ještě pro tuto funkci nezralý.
Teď si uvedeme několik příkladů rádců – nerádců /některé typy se kombinují/

Chytrolín Nesmělý – jedinec šikovný, úkoly dané jemu plní velmi dobře, většinou je oblíbeni u ostatních. Pochopí vše, co po něm vedoucí chce a jak to má zařídit, ale nedokáže po nikom z družiny nic chtít, zorganizovat činnost. Dokonce ví většinou dřív než vedoucí, že není vhodný rádce. Stává se, že sám přijde za vedoucími, že nechce být rádcem.

Hodnouš Usměvavý – je hodně podobného ražení jako Chytrolín, ale je nedůsledný. Když někdo z jeho družiny něco neudělá – snaží se to rychle dodělat za něj – přece si to u něj ani u vedení nerozháže. V takové družině si toho za chvíli všimnou. Takže situace začíná vypadat třeba na táboře tak, že při službě, kde ostatní děti z družiny předstírají činnost, eman škrábe brambory, lítá k plotnám a píše kroniku včerejšího dne.

Opět obdobný típek je Aktivista Nejlepší - s tím rozdílem, že ten všechno dělá za ostatní družiníky hned od začátku, neboť je přesvědčen, že v té kvalitě dokáže všechno udělat jen on. Mnohdy má sice pravdu, ale takhle rádce nemůže fungovat. Do her se vrhá jako hurikán. Při neúspěchu ve hře hledá viníka mezi ostatními spoluhráči nebo se vymlouvá na porušování pravidel soupeřem. Na výpravě většinou za ním ostatní jen vlajou, nevnímá, že někdo vzadu je pajdá, všichni otravují s žízní, když on vydrží téměř vše. Tenhle rádce je hodně zaskočen, když mu vedoucí sdělí, že vybral někoho jiného za rádce /vždyť je přece nejlepší/.

Porušovač pravidel – má svaly, dokáže bez problémů rozdávat tresty ostatním družiníkům, pro jeho osobně se však příkazy vedení vůbec netýkají, je v pohodě. Většinou ho družiníci přestanou poslouchat a vnímat jako autoritu, ani svaly mu nepomohou. Při budíčku to bohužel vychází tak, že zrovna Porušovač a opět z objektivních příčin je poslední na rozcvičce. Porušovač se často vyskytuje s dalším rádcem – Línoušem.

Línouš Netvořivý – dokáže perfektně organizovat práci celé družině, nikdo se nefláká ovšem až na něho. Když se Línouš nefláká dělá zpravidla práci, která ho baví nebo, která je s dosažitelných prací nejmíň obtížná. Hry, které navrhují vedoucí jsou hodně stupidní, kritizuje je, ale sám nic nevymyslí. Naopak, kde se něco rozdává je první z družiny. Na vícedenních výpravách si ihned lehá na zem jakmile se dozví, že se budou stavět stany /obsazuje nejlepší místo pro svůj stan/. Po obsazení chaty ihned zmapuje nejlepší pokoj a hádá se o něj.
Tenhle typ rádce si nechává jen vedoucí sebevrah.

Vzácné Koření – je rádce, který je dobrý, zodpovědný, děti ho berou a poslouchají. Teda alespoň zpočátku. Jeho účast na oddílovkách a výpravách je značně nevyrovnaná. Má spoustu koníčků a dalších zájmů a vše se stihnout nedá.

Patolízal Dohlížitel – na děti se většinou usmívá i na vedoucí, vedoucí chodí informovat o nedostatcích v jeho družině, ale hlavně v ostatních družinách. Sám v družině jedná kamarádsky a neřeší ani spory. Kromě jeho samotného není v oddíle nikdo ideální, rád drbe někoho za jeho zády včetně vedoucích.

Takže tím jsme skončili výběr několika základních typů nerádců a z toho nám vyplívá, jak by tak měl vypadat dobrý rádce – rádce IDEÁL /takže jsme skočili opět u Supermana-SuperManky/:
1. Zodpovědný, rozvážný, přiměřeně vnímavý k ostatním, přiměřeně /nepřehnaně/ obětavý
2. nepříliš líný, šikovný, tvořivý
3. být vzorem a mít náboj pro hry a smysl pro fair-play

Obávám se, že s těmito pravidly by jsme měli problémy i my vedoucí. Abych nezapomněl – existuje škola rádců. O té si něco povíme příště.

Rolf

Tajemství šmoulího koření

Šmoula Kuchař zbožňuje francouzskou kuchyni a umí báječně připravovat voňavé omáčky a jemné krémy. Kouzelnou přísadou v jeho kuchyni je šmoulí koření, po kterém jsou všichni šmoulové celí diví. Šmoulinka ho sní spoustu, protože po něm má hladkou a sametovou pleť.
Zavítali jsme do vesničky a vyhledali jsme šmoulu Kuchaře. Po krátkém přemlouvání se rozhodl, že nám toto tajemství prozradí. d_06_03_1.jpg, 11 kB Je známo, že šmoulí koření se suší ze šmoulí bylinky, která se nachází pouze v kouzelném lese a má zvláštní podlouhlé lístky. Její chuť se mění podle přísad, které se k ní přidávají. Přesto jsme neodolali a alespoň trošku jsme ochutnali, abychom vám mohli tu zvláštní chuť popsat. Abych pravdu řekla, nic podobného jsem ještě nejedla. Ale šmoula Kuchař nám prozradil jak se dá šmoulí koření nahradit tak, abychom si i my mohli pochutnat a uvedl bylinky, které se chutí a vzhledem podobají šmoulímu koření. Jsou to petrželka, pažitka a naťová cibulka. Když je použijete všechny, nebo aspoň dvě z nich, nahradí to dokonale chuť té výjimečné bylinky šmoulí kuchyně.
Zamysleli jste se někdy, proč šmoulové užívají tuto bylinku tak hojně? Určitě musí mít důvod! Šmoulovi Mlsounovi pomáhá trávit a Silákovi dodává takovou sílu, že vyhrává všechny sportovní soutěže. Šmoula Básník má po šmoulím koření dostatek inspirace k veršování. Šmoula Malíř, než se dá do práce, si udělá spoustu topinek obalených ve vejci a šmoulím koření. Určitě jste už pochopili, proč se šmoulové svého koření nemohou nabažit.
V dalším čísle se podíváme do šmoulí kuchyně.

Mravenec

Legenda o Royovi

Nahoře, daleko na severu žil na Bobří řece ve Sluneční zátoce uprostřed lesní divočiny zálesák Farell se svým malým synkem Royem.
V té době již vymírali Indiáni, kteří toužili po bílých skalpech, a Farell se tedy mohl klidně věnovat lovu, aniž se musil obávat rudých lidí. Žil s nimi v přátelství a v nedaleké indiánské osadě Silver Staru jej vždy rádi viděli, když přišel.
Malý Roy již neměl maminku, zemřela záhy po dostavění srubu. A přece měl památku po ní, která mu ji vždy připomněla v celé životnosti a kráse.
Byla to Píseň úplňku, kterou mu zpívávala za měsíčních večerů.
A tak vždycky, když se měsíc vrátil do kraje, sňal Farell se stěny starý indiánský nástroj, rozechvěl temnými údery střevové struny a zpíval malému Royovi píseň jeho maminky.
Ona ji znala od své matky, s kterou připutovala na Západ v těžkých vystěhovaleckých vozech. Tu píseň zpívali vystěhovalci pokaždé, když měsíc vcházel do úplňku.
A píseň byla tak krásná, že se při ní zachvívaly nejtajnější záhyby lidské duše. Tím spíše působila na Roye, když si jejím kouzelným nápěvem přivolal ...
... pokračování