PERSEUS PS

• Úvod
• Perseus
• Akce
• Foto
• Chata
• Fido radí
• Dopejsek
• Hra
• Podpora

Dopejsek č.4/2006

NEJEN TOHLETO LÉTO JEST PODIVNÉ – ÚVODNÍK
Před několika roky v roce 2001 jsme s naší bandou zvanou Perseus vyjeli na puťák neboli putovní tábor do Beskyd. Tábor začal fajně /pěkně/. Hlavně počasí, a to je na dobře připraveném puťáku to nejdůležitější, nám v celku přálo. Byla sice trochu vedra a občas nějaká buřina, ale jinak v pohodě. Asi třetí den tábora při návštěvě města Rožnova pod Radhoštěm si Bráška běžel do centra koupit novou drahou pláštěnku.
Já jsem s několika velkými hochy z oddílu podnikl frontální útok sršňů na přilehlý obchůdek vojenského výprodeje. Chlapci jako o závod vykoupily zásoby vojenských mapoměrů /takové zařízení s kolečkem pro měření délky trasy na mapách/. Já jsem si také koupil nějakou cetku a hlavně jsem se dobře rozhlédl po obchodě. Spatřil jsem vojenské chemické pláštěnky JP /jednorázový prostředek/ včetně převleků na boty ze silného zeleného igelitu. Takovou pláštěnku v oddílu měl doposud jedině Mýval. Ještě si pamatuji, jak jsme se vraceli k naší zastávce, a že si Kobík koupil nějaké odporně modré /podobného vzezření jako Adamův Šmoulí puding/ pití Power, které nabízel k ochutnávce ostatním odvážlivcům.
Když se Bráška vracel s ulovenou pláštěnkou, kterou si draze pořídil v outdoorovém obchodě, tak jsem provedl největší chybu a to tím, že jsem ho informoval o jépéčku z mnohem silnějšího materiálu, kam se navíc vejde on i s batohem a to vše za babku. Bráška nehnul brvou a za chvíli se vracel jako muž činu a jeden z předních lovců našeho kmene Perseus s druhou pláštěnkou – vojenským jépéčkem. Ještě v této chvíli bych mohl odvrátit to, co pak následovalo. Stačilo aplikovat lepící pásku na Bráškova rouhačská ústa. Jenže já nic netušil. Bráška řekl něco ve smyslu, že by si chtěl tu novou pláštěnku pořádně vyzkoušet. Asi tušíte, že to nezůstalo bez odezvy.
Následující den nebo spíše následující dny jsme se probouzeli do deštivého počasí. Místní říčky a potoky se vylévaly a způsobovaly záplavy. Jen někdy se počasí nad námi smilovalo a byla jen pravá anglická mlha či řádně zataženo, světla jako před příchodem tmy. Ovšem i za takové chvilky jsme byli v následujících dnech velice vděčni.
Že se jednalo o opravdický trest mne ubezpečilo to, že v den odjezdu bylo od rána azurové modro. Po deseti dnech, kdy jsme nezahlédli jediný paprsek slunce. Po našem návratu do Liberce jsme se dozvěděli, že zde bylo poměrně pěkně a ošklivé počasí panovalo jen v Beskydech a části Jeseníků.
Toto vše Vám vyprávím abyste věděli, co mne vede k názoru, aby Koškovci Koškodrsní dostali zbrojní pas na ta svoje ústa.
Možná si upamatujete na to, že letos o čarodějnicích sněžilo, že koncem května a začátkem června byla zima. Takřka ve všech domácnostech se topilo a venku se nosili bundy ne nepodobné těm zimním. Petra pronesla v červnu pro mne už památnou větu: „Už aby bylo teplo, abych v noci nemohla usnout vedrem!“ Tenkrát mi to připadlo humorné a já se zasmál. Jak správně tušíte teď už se nesměji. Celý měsíc jsem se už pořádně nevyspal, kromě pár nocí, kdy se příjemně ochladilo. Dnes je 18.7. náš podkrovní byt sálá jako žehlička, co ji Petra zapomněla vypnout. V rádiu hlásí: „Rekordní teploty padly v Plzni. Zítra by rekordní tepla být taková, že trumfneme i Řecko.“ Já sedím u počítače, je 20:00 hodin večer, teplota v místnosti dosahuje přijatelných 31,3°C.

PS: Na vědomost dávám a také abych potěšil ty škodolibé dodávám, že místo dovolené na začátku července, kdy jsme se měli vlakem a pěšky dostávat z Krušných hor přes Český Les na Šumavu, absolvují tři nedobrovolníci ve složení 1. Vojta, 2. Pepa, 3. Petra – Tůťa plané neštovice. Ale tábor už stíhá kompletní rod Kopečků. Takže Vám všem ostatním přeji krásné a nemocemi nerušené prázdniny a dovolené bez nudy!!!

Připravte zbraně! Bude se lovit
No s těmi zbraněmi jsem to asi přehnal :-)
Ale lovit se bude a to už na táboře. A co se bude lovit? Bobříci!

Znáte bobříky? Ano? Ne?
Takže bobři jsou hlodavci. Mají báječnou a velmi cennou jemnou kožešinu, proto je kanadští zálesáci lovili s velkou náruživostí na řekách a říčkách v okolí Velkých jezer, až je skoro vyhubili. Jejich lov však nebyl ani trochu jednoduchý. Zálesák musel znát a ovládat spoustu věcí, aby se mu bobra povedlo ulovit.
Ale BOBŘÍCI, o kterých bude řeč, nejsou živí. Jsou to zkoušky nejrůznějších vašich vlastností, schopností, znalostí a dovedností - a podle toho, jak se která zkouška komu z vás povede či nepovede, se pozná, jaký kdo je. Zda schopný, statečný a dovedný, či strašpytel, lenoch, slaboch a nešika.
V knize Hoši od Bobří řeky /napsal Jaroslav Foglar/ ukládal tyto zkoušky - bobříky - chlapcům Rikitan na schůzkách v Bobří hrázi (tak říkali své klubovně) i na výpravách za město - a hlavně pak na táboře ve Sluneční zátoce. Proč těmto zkouškám Hoši od Bobří řeky říkali "bobříci", co vše při jejich lovu zažili, kdo to byl Roy /čti Roj/, jak strašila Zelená příšera - a jiné a jiné věci se dočtete v uvedené knížce. Určitě si ji přečtěte. Je krásná a poučná.

Seznam bobříků a pověst o Royovi /čti Rojovi/ si můžete přečíst zde

A budeme taky lovit ty Bobříky?
Ano budeme.
Začneme s nimi na táboře a budeme pokračovat i v dalším roce. Podrobnosti budou znát vedoucí a celková hodnocení bude mít na starosti Karbous.

A na jaké bobříky se můžete těšit?
Zcela určitě se můžete těšit na bobříka odvahy, hladu a velkého mlčení. Bude na vás čekat i bobřík mrštnosti, míření a bobřík síly. Když budete hodní, tak vás Xaya připraví na lov bobříka záchrany. Pokud se na to budete cítit, tak na vás čeká i bobřík květin, ušlechtilosti, samoty a dobrých činů. Bude-li příležitost, tak zvládneme bobříka plavce a zručnosti.

Každý bobřík má svou barvu a tu reprezentuje dřevěný korálek, který dostanete, když zkoušku úspěšně zvládnete. Když nezvládnete, tak se nic neděje, budete muset více trénovat a můžete to zkusit znovu a znovu.
Tak co, už se těšíte. Já jo :-)

Poznámka:
A co budeme dělat s těma korálkama? No to právě ještě nevím :-)
Kdysi se korálky přišívali na krojovou košili. Kroj už dneska "nejede", takže budeme muset vymyslet něco jiného. Já osobně bych zelené košile s nášivkou oddílu zavedl a nevadí mi říkat tomu kroj.

MODRÁ JE DOBRÁ
aneb modrý život

Modrý život je záznam o tvém každodenním počínání, které vede ke zdravému a šťastnému životu. Plní se každý den po celý rok. Pro jeho záznam si u Karbouse vyzvedni tabulku, do které si vyplníš jednotlivé činy.
Modrý život je pěkně popsán v knize Jaroslava Foglara – Kronika Ztracené stopy. Doporučuji tuto knihu přečíst, je tam spousta zajímavostí.
Pozor! Nejde o soutěž! Modrý život je naprosto dobrovolný. Takže každý, kdo ho bude chtít plnit, se přihlásí sám.

A co bys měl každý den udělat, abys mohl/a vybarvit okénko:
- Ranní cvičení 10 minut
/Před tím, než se vydáš k ranní hygieně a snídani, se pořádně protáhni. Například: 10x otáčej hlavou na levou i pravou stranu, 10x otáčej trupem na levou i pravou stranu, párkrát zatoč zápěstím, lokty a celými pažemi, párkrát zatoč kotníkem, kolenem, celou nohou, udělej si 5 dřepů s předpažením a 3 kliky, 10x se předkloň s nataženýma nohama a zkus se dotknout prstů na nohou.
- Umytí se do pasu studenou vodou
/Tzn. umýt si studenou vodou ruce a obličej a pak nejlépe žínkou nebo houbou ramena a hruď s břichem.
- Vyčištění zubů ráno i večer
/To je jasné, že jo? :-)
- Doma jsou s tebou spokojeni (splnění určují rodiče)
/Pokud jsi doma nezlobil a pomáhal, rodiče ti dovolí, aby sis políčko vybarvil(a)
- Ve škole žádná 4 nebo 5 a navíc splněny všechny úkoly
/Pokud ve škole nezískáš špatnou známku, nebo poznámku a učitel(ka) tě ani jednou za celý den nenapomene, můžeš si políčko vybarvit.
- Žádné hrubé slovo
/Tohle je jasné. Mluv slušně po celý den, nenadávej a buď slušný(á). Potom máš nárok na modré políčko.
- Vykonání dobrého (i drobného) činu
/Pomáhej zcela dobrovolně, nabízej svoji pomoc. Rozděl se o dobrůtku. Domácí práce a služba v klubovně se za dobrý skutek nepočítají.
- Nějaká malá vlastní radost
/Zažil(a) jsi veselou příhodu a nebo ti něco opravdu udělalo radost? Můžeš si vybarvit políčko. /Pozor! Jestli jsi byl(a) škodolibý(á) a nebo jsi si dělal(a) srandu z někoho jiného, tak máš smůlu a políčko zůstává bílé./

Některé činnosti děláš jistě denně pravidelně, ale co takové mytí studenou vodou a slušná mluva? Splněné činy si zaznamenej modrou barvou do tabulky, a pokud ji budeš mít za celý měsíc vyplněnou ze 75%, můžeš být se sebou spokojen(a).

Takže se těším na ty, kteří najdou dost odvahy se pustit čestně do Modrého života.

Ohně a ohniště
Ohně a ohniště a umění správně je stavět, používat, zachovávat tradice a bezpečnost. To je další důležitá dovednost. Shromáždění u táboráku je vždy zážitek. Když se setmí a objeví se první hvězdy, rozhoří se oheň a zazní kytara. Ať je to táborák s programem, zpěvem, vyprávěním nebo jen s mlčením při praskání polen. Žádný opravdový tábor se bez něj neobejde.
Oheň má pro každého pravěké kouzlo a magickou přitažlivost. Pro indiány byl posvátným božstvem při poradách a důležitým pomocníkem v životě. Umění rychle a spolehlivě rozdělat oheň často zachránilo život lovcům a my to pokládáme za součást tábornické zručnosti. Oheň je sice dobrý sluha, ale zlý pán!

Ohně můžeme rozdělit na:
a) slavnostní /těmito se v tomto článku budeme zabývat/
b) užitkové
c) hospodářské

Oheň rozděláváme vždy jen tak velký, jak je nezbytně nutné, aby splnil svůj účel.
Nikdy nerozděláváme oheň zbytečně!

a) Slavnostní ohně
Slavnostní oheň je vlastně obřad. Až uslyšíte dva táborníky, jak se dohadují, co se u slavnost-ního ohně smí a nesmí dělat, tak je nechte, ať se hádají. Každá osada, každý tábor či oddíl má své vlastní zvyklosti. Částečně jsou přebrané a odposlechnuté, částečně vznikly časem jako součást tradice kolektivu. Neexistuje jediný a správný návod nebo zákon o tom, jak má slavnostní oheň vypadat a co se může či nemůže dělat. Připomeňme si alespoň nejznámější a nejpoužívanější zvyklosti:
- Okolo slavnostního ohně je zvykem postavit z kamenů dva (někde i tři) kruhy. První se staví okolo ohně a vlastně okolo každého ohniště. Jeho účelem je zabránit šíření ohně. Tento kruh se staví z větších suchých kamenů a říká se mu manžeta, límec apod.
POZOR: Tento kruh nikdy nestavíme z kamenů vytažených z potoka nebo mokřiny. Pára je dokáže roztrhnout a jsou z nich velice nebezpečné granáty!
– Druhý kruh je kruh strážců ohně. Nikdo jiný nežli ten, kdo byl určen jako strážce ohně - ohnivec, do tohoto kruhu nesmí vstoupit. Strážcem ohně bývají nejlepší a nejzkušenější táborníci. Po skončení slavnostních obřadů a když oheň pomalu dohořívá, dodržuje se zvyk otevírání kruhu. Děje se to tak, že se sebere z vnějšího kruhu z každé světové strany jeden kámen a tím se dá ostatním na srozuměnou, že kruh se ruší a každý může až k ohni. Dělává se to v okamžiku, kdy valná většina účastníků slavnosti šla spát a zůstali jenom ti skalní.
- Slavnostnímu ohni náleží patřičná vážnost a úcta.
- Staví se zpravidla pagoda nebo hranice a to bez použití hřebíků, drátů a podobných barbarských věcí. Nejhorším prohřeškem proti tábornické etice je použít k podpálení slavnostního ohně papír. Použít benzín nebo naftu k podpálení slavnostního ohně – to je málem na trest smrti.
- Nezapomeňme přichystat dostatečnou zásobu dřeva na přikládání.
- Zapalování slavnostního ohně je obřad. Většina kolektivů má léty propracovaný obřad. Právo zapálit slavnostní oheň bývá zároveň i určitým vyznamenáním.
V blízkosti slavnostního ohně se rozdělává malý, pomocný oheň. Ten se zapaluje ještě před tím, než začne slavnost sama. Slouží ke spálení štěpin odsekaných při stavbě slavnostního ohně, potom k zapálení fakulí na podpal slavnostního ohně.
Slavnostní oheň se zapaluje pomocí fakulí, neboli loučí a to podle zvyku té, které družiny, skupiny, nebo oddílu. Oheň podpaluje jak už jsme uvedli ohnivec, případně skupina čtyř (podle čtyř světových stran) pověřených čestných členů oddílu. Každý má louči, kterou si zapálil na pomocném ohni. Podle předem dohodnutého pořadí přistupují k ohni, zapalují ho a při tom přednesou např.:
Zákon lesní moudrosti
zapaluji oheň ze severní strany, oheň síly, jehož zákony jsou: buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej
zapaluji oheň z jižní strany, oheň krásy, jehož zákony jsou: buď čistý, silný a ochraňuj přírodu
zapaluji oheň z východní strany, oheň pravdy, jehož zákony jsou: buď poctivý, skromný a mluv pravdu
zapaluji oheň ze západní strany, oheň lásky, jehož zákony jsou: buď laskavý, odvážný a buď rád na světě
Pak pronesou společně:
Zapaluji oheň velké rady, v jehož kruhu se utužuje naše přátelství a jehož jiskra zapálí plamen lásky v našich srdcích

Nebo mohou pronášet následující:
tajemným klíčkem odmykáme brány, přicházím s ohněm ze severní strany
já nesu plamen z jižní strany světa, je plný hvězd a žhavých jisker léta
na tuhle stranu slunce zapadává, dík za oheň, co nám dává
než znovu ráno na východě vstane, táborák jasný v našem kruhu vzplane

- Je dobrým zvykem, že se při zahajovací řeči náčelníka a od zapálení ohně až do doby, než se oheň rozhoří, dodržuje ticho a stojí se. Po rozhoření ohně se většinou zpívá oddílová (osadní, družinová) píseň /u nás obvykle Vlajka nebo Rosa na kolejích/. Tyto okamžiky jsou určeny vzpomínkám na blízké lidi a krásné okamžiky.
- Na slavnostním ohni se neopéká a nevhazují se do něj zbytky ani papíry.
- Již jednou jsme řekli, že oheň má pro nás – lidi – zvláštní magické kouzlo. Proto nikdy od slavnostního ohně nevyháníme nikoho spát. Mělo by platit – až se ti bude chtít spát, běž sám.

Tři (+ jeden náš oddílový) typy slavnostních (obřadních) ohňů Pagoda
má tvar jehlanu. Musí být postavena tak, aby dohořívající polena propadávala dovnitř do těla ohně. Velké pagody se staví v několika patrech, ale lidí, kteří dokážou postavit mistrovskou pagodu, je velice málo.

Pyramida
má tvar kužele a staví se ze štípaných polen. Uvnitř pyramidy je zatlučen kůl, okolo kterého se pyramida staví. Pyramida je vhodná pro menší tábory.

Hranice
staví se ve tvaru krychle. Oproti pagodě má určité omezení co do výšky stavby. Je vhodná pro střední tábory. Je to nejméně náročná stavba.

Čtyř světových stran (oddílový oheň)
Tento náš patent je podobný hranici bez vrchních podélných polen, v níž je umístěna pyramida jen ze čtyř vysokých prutů, které jsou vedeny ke spodním rohům pyramidy vždy v souladu se větovou stranou. Každý ze čtyř prutů může být omotán barevným papírem dle barev původních družin /viz totem tj. žlutá, červená, zelená a modrá/.

Všechny zde vypsané zásady jak už bylo i řečeno máme přizpůsobeny našim zvyklostem např.: otevírání ohňového kruhu provádíme pouze na jedné straně a v době, kdy to „rada starších“ uzná za vhodné, některé děti zejména nejmladší, co už téměř přepadávají do ohňového kruhu, posíláme spát, přestože vzdorují, že nespí a nejsou unavené, ...
Popsat můžeme ještě hodně stran, ale lépe je jet na tábor a zažít opravdový oddílový táborák takříkajíc na vlastní kůži.

Co mne těší a co mne mrzí
Na poslední avizovanou výpravu /trojdeňák na Farskou louku/ jsme se sešli skoro všichni. Chyběli jen z Chrastavy Mirko a tuším ještě Matěj z Liberce. Super.
S čím jsem nespokojen je neúčast dětí na letošním letním táboře. Proč by tato účast měla být 100 %? Naše tábory jsou odměnou za celoroční činnost dětí v oddíle. Děti, které tábor absolvují, jsou pak v další činnosti většími kamarády stmelení díky společným zážitkům. Vedoucí si v drtivé většině vybírají 10 dnů placené dovolené na tábor a za tábor si také přispívají – platí. Také mi moc nesedí argumenty některých rodičů: „Měli jsme se to dozvědět dřív!“
První informace s přesným termínem tábora a místem – Zásada /ještě ne úplně jistým/ vyšli v Dopejsku na přelomu ledna a února. To, že tyto naservírované informace někdo z dětí nepředá nebo někdo z rodičů nepřečte lze ovlivnit jen aktivním přístupem a zeptat se vedoucích. Je mi jasné, že tyto řádky budou číst zejména ty rodiče, kterých se to vůbec netýká, ale tak to většinou v důsledku je.
Nicméně doufám a přeji si, aby příští rok nás na tábor jelo více a všichni se na něj těšili.
Na závěr jedna prosba – nesvěřujte dětem na tábor mobily. Dle našich zkušeností navíc potvrzených dětským psychologem se dětem stýská mnohem víc a celý den si ho nosí u sebe a toužebně očekávají SMS. Naopak Vás, milý rodičové a další lidé z řad příbuzných, chci požádat: „Pište! Pište! Pište!“ Dopisů a pohlednic totiž není nikdy dost.

ŠMOULÍ KUCHYNĚ
Šmoulí kuchyně je praktická a účelná, všechno potřebné je na dosah ruky. Skříňky, podlaha a všechno ostatní je ze dřeva, pracovní plochy jsou z břidlice. Okénka nejsou velká, ale stačí k tomu, aby dovnitř svítily sluneční paprsky, které navozují veselou a přívětivou atmosféru. Voní tu mech, růže a pryskyřice. V koutě ve velkém koši jsou připraveny k usušení natrhané kvítky, bylinky a lístky.
Všechny talíře a příbory jsou ze dřeva. Na každém talíři je vypáleno jméno šmouly , kterému patří. V kuchyni vládne šmoula kuchař, který velice dbá na čistotu.
Jak jistě víte šmoulové jsou vegetariáni a jejich strava se mění s ročním obdobím. Jaro je dobou jahod, prvních zelených bylinek a čerstvé zeleniny. S létem přichází čas zrání nejkrásnějšího ovoce. Podzim přináší hojnou úrodu oříšků a hub. V zimě potom, když nečas zažene šmouly do jejich domečků, připravují sušenky a dortíky s marmeládami, které si udělali v létě.

KOBEREČEK
Než začneme s hlavní zpovědí musím ještě upřesnit a poopravit pár informací, které jsem uvedla v minulém čísle. Takže, když jsem se minule zmiňovala o tom, jak Kobereček vlastně vznikl uvedla jsem Brášku jako hlavního autora, což ovšem (jak jsem se později dozvěděla) není pravda. „Výrobcem“ Koberečku byl Karbous a protože prý byli s Bráškou velcí kamarádi, byl Bráška přizván jako spoluautor. Jenže potom musel Karbous odejít na vojnu a na Koberečku se nemohl podílet. A tak vše zůstalo na Bráškovi.
Tolik k minulosti. Karbousovi se samozřejmě omlouvám, za chybné zprávy, které zde nebyly uvedeny schválně, ale jen díky nedostatku informací.

Teď už ale k věci, první účastník obnoveného Koberečku je:

ADAM/AUWIK/MRKVOŇ 0014/LAHVÁČ
jméno: Adam Hanka
funkce v oddíle: instruktor
narozen: 27. 2. 1988
jak dlouho je v oddíle: oficiálně 10 let
znamení: ryby
oblíbené jídlo: šmoulí puding a všechno, co je sladký
oblíbená barva: nerůžová
oblíbená písnička: nemá
oblíbený zpěvák/zpěvačka/skupina: K. Kryl a J. Kash/ P. Jišová a Z. Navarová/ Hop Trop

1. Myslíš si o sobě, že si vtipnej? (anonym)
To jo, občas jo. Občas si to o sobě myslím.

3. Dozvěděl jsem se, že jsi prohlásil, že vedoucí by měl být člověk, který by měl po dovršení třiceti let skončit s činností v oddíle. Jak to myslíš? (Karbous)
Když já nevím, tohle asi děti nezajímá. Mám pocit, že po třicítce už vedoucí dětem tolik nerozumí, přece jenom je to odstup generace. V jiných oddílech to funguje a je to ověřený.

4. Myslíš si o sobě, že z tebe mají děti respekt? Myslíš, že jsi (nebo budeš) dobrým vedoucím? (Máček)
Já si myslím, že děti ze mě mají srandu. A co se týká vedoucovství … nevím. Dobrým vedoucím asi jo, rozhodně ne nejhorším.

5. Všichni už víme, že nás příští rok opustíš a odjedeš do Německa. Bude ti oddíl chybět? Myslíš si, že až se vrátíš budeš trochu „ out“ ?
O tom už jsem přemýšlel. Oddíl mi bude určitě chybět, ty společný akce, příroda, lidi… Jak moc mi tohle bude chybět nevím, ještě jsem nebyl bez oddílu dýl než 30 dní. A to v období mezi poslední oddílovkou a táborem. Zkus se mě na tohle zeptat až přijedu, to už budu vědět. A jestli budu out, záleží na tom, co si kdo pod tím představí. Já jsem out už teď. Ve škole asi určitě a co se týče oddílu … myslím, že ne.

6. Jak vidíš budoucnost Persea? Řekněme na 5 let dopředu? (Karbous)
To je složitý. To raději nevidím… Já žádnou nevidím… Jo možná v Chrastavě, tam by mohli něco dokázat, ale tady v Liberci mi to přijde zavřený. Myslím, že nakonec bude hlavní centrum v Chrastavě a Liberec bude dodávat svejch pět dětí.

7. Když jsi navrhoval celoroční hru Šmoulové, věděl jsi, že šmoulové jsou vegetariáni? Bylo toto téma navrženo schválně? (Máček)
To jsem se dozvěděl teď – to mě fakt nenapadlo.

8. Jaký by měl být (podle tebe) poměr mezi dětmi a vedoucími v oddíle? A kolik dětí bys chtěl mít v oddíle? (Kobík)
No, poměr vedoucí ku dětem by měl být menší než jedna. Jaký je ideální počet dětí?
No, asi 18 – 24, ale zase jde o to jaký to jsou děti. Pokud by to byli samí nováčci, tak to asi taky nebude ono. Chce to, abychom měli různě staré děti. Pak by byl tento počet ideální.

9. Jak by sis představoval správnou propagaci oddílu a jeho činnosti? a co jsi pro to Ty sám ochoten udělat? (Karbous)
Jo, o tom se teď mluvilo na poselství. Nejlepší je, když mají děti nápis na zádech. A co jsem ochoten pro to udělat? No, to je těžký, nábory jsou dobrý, ale … Za prvý, na náboru jsem byl, druhá věc je, že nám z osmi dětí zbyli tři a za třetí, že je to v Liberci zavřený … fakt netuším.

10. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Myslíš, že to dokážeš?
Nevím, čeho bych chtěl dosáhnout. Já si stanovím jednotlivý cíle a ty pak postupně plním. Ale určitě bych chtěl maturitu, potom se dostat někam na vysokou a nakonec mít výnosnější zaměstnání, než má Brtník. I když to má asi každej, kdo dělá něco normálního.

11. O kom by sis chtěl přečíst něco nového v příštím Koberečku?
A to můžu říct koho chci? … No, tak mohl by to být Hormon.

ŘEKLI O NĚM:
Myslí si, že dokonalý, ale ne vždy to tak je … Bráška
Adam je náš trojúhelník … Ťuťu
Adam je vcelku fajn kamarád, ale občas by mohl víc poslouchat názory ostatních … Kobík
Někdy stačí 20 minut a mám ho dost … Dáša
Adam není špatnej, ale občas se v něm odráží Brtník … Mýval
Adam je jako živelné tornádo, které z matky Země vytrhává mrkev a hlávky zelí. Podle posledních zpráv se bude přesouvat nad německé území … Rolf
Inteligentní, hodný, kamarád, osobnost – někdy až příliš chytrý, příliš svůj … Xaya

Tak to byl Adam, doufám, že jste spokojeni s odpověďmi. Pokud ne, můžete se otočit na Adama, on vám jistě rád odpoví. No a příště se podíváme na zoubek někomu jinému. Myslím, že Mýval by mohl být vhodný exemplář. Takže se zamyslete a pokud budete mít nějaký ten dotaz, týkající se Mývala, sem s ním.

Legenda o Royovi

Nahoře, daleko na severu žil na Bobří řece ve Sluneční zátoce uprostřed lesní divočiny zálesák Farell se svým malým synkem Royem.
V té době již vymírali Indiáni, kteří toužili po bílých skalpech, a Farell se tedy mohl klidně věnovat lovu, aniž se musil obávat rudých lidí. Žil s nimi v přátelství a v nedaleké indiánské osadě Silver Staru jej vždy rádi viděli, když přišel.
Malý Roy již neměl maminku, zemřela záhy po dostavění srubu. A přece měl památku po ní, která mu ji vždy připomněla v celé životnosti a kráse.
Byla to Píseň úplňku, kterou mu zpívávala za měsíčních večerů.
A tak vždycky, když se měsíc vrátil do kraje, sňal Farell se stěny starý indiánský nástroj, rozechvěl temnými údery střevové struny a zpíval malému Royovi píseň jeho maminky.
Ona ji znala od své matky, s kterou připutovala na Západ v těžkých vystěhovaleckých vozech. Tu píseň zpívali vystěhovalci pokaždé, když měsíc vcházel do úplňku.
A píseň byla tak krásná, že se při ní zachvívaly nejtajnější záhyby lidské duše. Tím spíše působila na Roye, když si jejím kouzelným nápěvem přivolal ...
... pokračování