PERSEUS PS

• Úvod
• Perseus
• Akce
• Foto
• Chata
• Fido radí
• Dopejsek
• Hra
• Podpora

Dopejsek č.5/2006

TÁBOROVÉ BILANCOVÁNÍ – ÚVODNÍK

Před několika dny a týdny skončil náš tábor. Pro někoho první tábor s oddílem a pro někoho už třeba desátý nebo i kdovíjaký. Tohleto číslo dopejsku by mělo uctít jeho památku, neboť řečeno ústy klasika: „Tábor skončil, ať žije nový tábor!“

Asi nelze začít jinak než věnovat tichou vzpomínku počasí, neboť kromě pravidelných každodenních Londýnských přeháněk, které navíc zpočátku trvaly od rána do večera /jen na noc se vyjasnilo, abychom musely trpět zimou a hlídkovat celou noc/ se teploměr šplhal k teplotám 8 – 9°C nad nulou. Proto některé lidské organismy se tomuto v srpnu nesmyslnému faktu bránily zvýšenou teplotou tělíčka. Nejlépe se v tomto šálení tělíčka vedlo Malátkovi, který v rámci tábora se svou teplotou až + 39°C navštívil Havajské ostrovy nebo spíše Tunisko.

Za další bych chtěl zmínit to, co jsem na táboře už nestihl a to je poděkování všem účastníkům /z řad vedení i z řad dětí/ i rodičům:
Vedení – za jejich práci i lecjaké překousnutí, dodržování stanoveného desatera, bavení dětí v těžkých promočených dobách, obětování vlastního pohodlí ve prospěch celku – naší malé společnosti Perseus s ručením neomezeným.
Dětem – za výborně zvládnuté hlídky, neboť za éru táborů, které jsem absolvoval doposud, nebylo tak dobře zabezpečeno hlídkování bez větších průšvihů. Pochvalu si zaslouží i pracovní činnost dětí s elánem a nadšením bez zašívání se někde v lese.
Rodičům – za pomoc při skládání našeho hojného táborového materiálu do stísněných prostor.
Brtníkovi – za nezištné poskytování svých skladů bez vidiny jakéhokoliv zisku.
Kdybych však měl vyzvednout jednoho z nás všech – jednotlivce pak by to byl Honza Hepnar – Mařenka, který prožíval na táboře svůj návrat do oddílu. Myslím, že se na tom shodnu s většinou vedoucích. Jednalo se zejména o nezištnou pomoc kdykoliv bylo potřeba. Nevyhýbal se a hlásil se na práce a činnosti, o které nikdo nestál. Zkrátka kdyby existoval oddílový metál za statečnost na bojišti – tábořišti, byl by Honza jeho držitelem. Howgh.

Kdo mne zná, ví, že nejen chválou je Rolf živ, a tak několik slov k tomu, jak já chápu kolektivní táborovou činnost. Někteří z nás pociťují zejména na táborech přílišnou svázanost do pravidel a podřízenost hlavnímu vedoucímu.
Podřízenost samozřejmě vyžaduji i od sebe – jenže se nejedná o podřízenost mně jako osobě, ale my vši /chni/ se podřizujeme nějakému řádu. Ten řád vychází z pravidel, které jsme všichni alespoň jednou vyjmenovali a mnohokrát vyslyšeli od nováčků skládajících oddílový slib /čili viz oddílový slib, oddílové zákony a oddílové heslo/. A proto budeme plniti své úkoly bez odmluv a včas, mluviti pravdu a hájiti ji s poctivostí a přátelstvím v srdci.

Na odlehčení závěru věnujme ještě jednu vzpomínku. Komu? Ptáčkům chcípáčkům, které jsme za ty naše tábory ugrilovali a pozřeli. Bylo jich už rozhodně nemálo.

Jak jste na táboře lovili bobříky

Tábor je za námi a někteří z vás si vyzkoušeli lov bobříků. Někteří úspěšně a někteří budou muset ještě trénovat. Popíšu vám tady, jak si s lovem bobříků stojíte. Zeptal jsem se pár lidí, jak se jim jednotliví bobříci lovili a co by poradili těm, kteří byli neúspěšní a nebo se do lovu báli pustit.

Téměř všichni jste na táboře ulovili bobříka odvahy. Prokázali jste tak svou odvahu v tmavém lese. Některým z vás se nepodařilo ulovit bobříka míření. Tento na pohled jednoduchý bobřík je pěkně kulišácký. Překvapilo mě, že se nikdo nepustil do bobříka květin. Takový krásný a jednoduchý bobřík to je.
Některým z vás dal pěkně zabrat i bobřík hladu, který se zdá být také jednoduchý, ale odolat vůni snídaně či obědu a nebo šťavnaté malině, hmm, to někteří nedokázali.

Nicméně po celý rok můžete v lovení bobříků pokračovat. Stačí to nahlásit některému z vedoucích a nebo přímo mě. Takového bobříka dobrých činů můžete plnit během školního roku. Stačí si nakreslit 100 políček a za každý dobrý čin si ho vybarvit. Denně musíte vykonat alespoň jeden. A pozor - domácí práce a úkoly od rodičů či vedoucích se nepočítají.

Na výpravách, pokud bude čas, můžete plnit bobříka síly. Nepodceňte jeho zapeklitost ukrytou ve vašich rukách. Pravidelně posilujte a je váš. Stejně jako bobřík mrštnosti, kterého už někteří z vás mají. Pilným tréninkem ho dostanete i vy ostatní.

Se svými pocity při lovu bobříka mlčení se nám svěřila Míša.

Jak jsem lovila bobříka mlčení?
No vlastně úplně náhodou, protože už ho jednou mám a vůbec jsem nepočítala s tím, že bych to ještě někdy zkoušela, jenže Karbous se při zapisování času začátku pokusu Mišuge a Žížaly zeptal tak nevinně /tak jak to umí jen on ;-) /: "Tak co? Zkusíš to taky?", že jsem v nějakém pomatení mysli odpověděla: "No tak jo..." A už to bylo.
Bylo to sice lepší, že jsem si nestihla moc uvědomit, co to vlastně znamená do důsledku (jak moc velký je to omezení) a nenervovala jsem se dopředu, ale na druhou stranu jsem se vlastně hned od začátku bála, že se prokecnu moc brzo a bude to tak trochu ostuda. Takže jsem si prvních asi čtvrt hodiny furt musela v duchu opakovat: "Nesmíš mluvit! Nesmíš mluvit!! Nesmíš promluvit!!! a pak jsem lehce zakopla a s hrůzou si uvědomila, že nesmím vlastně ani heknou nebo kýchnout, mlasknout, natožpak písknout na Fida... (To nesl těžce hlavně Bráška) No ale už se nedalo nic dělat, tak jsem teda mlčela.

No a celkem to šlo, až na situace jako:
Urputné svědění v nose a zoufalá potřeba kýchnout si (už ráno cestou do Pěnčína);
Potřeba pozdravit při vstupu do prázdného krámku se suvenýry a korálky (Pěnčín);
Nesmět se nechat moc rozesmát, protože smát se, až se za břicho popadat, a přitom nevydat hlásku je celkem oříšek (ale dá se to naučit, večer už jsem to, myslím, docela ovládala);
Nikomu neodpovědět na obligátní otázku "Míšo, kolik je hodin?" nebo "Kolik Ti ještě zbývá?"
No ale co bylo pro mě fakt nejhorší, bylo ráno druhý den. Asi v půl šestý jsem se vzbudila, že půjdu na záchod a v tu chvíli jsem si s hrůzou uvědomila, že mi celkem trvalo, než jsem si vzpomněla, že mlčím. Takže mě hned napadlo "Co když to za ty poslední čtyři hodiny zvořu..." a úplně mě polil studený pot. "Co když to zvořu..." :-/
Ale nezvorala jsem to :-) Poslední hodinu od půl devátý do půl desátý jsem sice koukala na hodinky asi tak každou druhou minutu a posledních čtvrt hodiny snad počítala i vteřiny, ale nakonec se zadařilo! Bylo to těžké a ke konci hlavně zoufale dlouhé, ale povedlo se a ta "mrštná potvůrka" mi nakonec neutekla... ;-)

Tak to je o lovu dneska vše. Držím vám palce a přeju vám dobrý lov.

Táborové Karbousovo intervix /rozhovor/

Tábor v Zásadě je už minulostí. Myslím, že se povedl a že jsme si ho pořádně užili. Gargamel dostal na frak. Počasí se nakonec také umoudřilo. Poklad se podařilo najít.
A o překvapení nebyla nouze.
Jedno z takových překvapení byla návštěva tří galských poutníků u nás na táboře. Ano, mluvím o dvou válečnících Asterixovi a Obelixovi a jejich ctihodném druidovi Panoramixovi.
Vydali se přes celou Galii a Germánii, aby nás požádali o pomoc proti dotěrným Římanům.

Krátce po jejich odchodu jsem měl možnost si s nimi popovídat a trochu je vyzpovídat. Oni se sice těšili na Mravču, ale ta byla chudák malá nemocná.

Karbous: Ahoj Panoramixi, ó druide, ahoj Asterixi a Obelixi. Jak se vám líbilo u nás v táboře?
Panoramix: Ahoj Karbousi. Máte to tam moc hezké, skoro jako u v Armorice. Je to moc hezké místo. Jenom to počasí se vám nějak nevyvedlo. Možná v tom budou mít prsty Římani, u Tutatise.
Asterix: Ahoj Karbousi, musím vás pochválit. Jste všichni moc šikovní. Takoví malí a modří človíčkové a takové práce. Jste fakt dobří.
Obelix: Ti Římani jsou blázni

Karbous: Tak to moc děkujeme za pochvalu, já to všem šmoulům ještě vyřídím. Můžete mi prosím prozradit účel vaší návštěvy?
Panoramix: No to je přeci velice jednoduché. Julek /poz. autora: Julius Caesar/ dal vyhlásit, že se ztratila truhla plná sesterciů. Jsou to peníze z daní našich přátel.
Asterix: No a náš velitel Majestatix rozhodl, že my ten poklad najdeme. Jenže Galie je moc veliká a tak by jsme potřebovali pomoc.
Panoramix: Ano, jak říká Asterix. Potřebujeme pomoc. Od mého starého přítele v Lutecii jsem se dozvěděl o udatné skupině válečníků z Jizerských hor. Mapix, tak se jmenuje, nás vybavil přesnými mapami.
Obelix: A neříkal taky náhodou, že mu Římani nějakou mapu sebrali?
Panoramix: Pst Obelixi, teď o tom nebudeme mluvit.

Karbous: Počkejte. Jestli máte ještě nějaké potíže, tak my se vám pokusíme pomoci. Vážně. A moc rádi. O co jde?
Panoramix: No. Dobrá. Přítel Mapix si mi postěžoval, že měl nádhernou mapu Galie. Ale Římani ho jednoho dne přepadli a tuhle mapu mu sebrali. Asterix s Obelixem se vydali po stopě Římanů, ale mapu se jim nepovedlo najít. Římané ji vzteky roztrhali. Z celé mapy nyní zbyl jen okraj. No a my se snažíme najít ten vnitřek.

Karbous: A proč je ta mapa tak důležitá?
Panoramix: Mapa prý obsahuje popis celé Galie včetně římských pevností. Mapix na ní pracoval celé roky. Dneska už samozřejmě víme, kde ty římské pevnosti jsou. Ale Mapix by tu mapu chtěl. Pokud mu ji dodáme, tak nám za ni dá zbrusu novou mapu Armoriky včetně vyznačených cest Výběrčích daní. No a podle toho by se dal najít ten ztracený poklad.

Karbous: Aha. Už tomu rozumím. To by pro nás nemusel být problém. Myslím, že vám pomůžeme. Kdy začneme?
Panoramix: No, nejlepší bude začít co nejdříve.
Asterix: Protože ty kousky hledají Římané, Normané i Góti. A nevylučujeme ani přítomnost Pirátů.
Obelix: Římany nechte mě, prosím.

Karbous: A kde vlastně máme hledat?
Panoramix: No to je velice snadné. Přeci všude. Ale abyste to neměli tak těžké, tak ti budu pravidelně psát své poznámky.
Karbous: Moc díky Panoramixi, jsem poctěn.

Karbous: A co Asterixi a Obelixi, zůstanete tu s námi?
Asterix: Ne Karbousi, musíme jít zpět domů do Armoriky. Musíme se vydat do Lutecie za Majestatixovým švagrem Homeopatixem.
Obelix: jojo určitě potkáme nějaké Římany. Bude legrace.

Karbous: A přátelé, kdy nás zase navštívíte?
Asterix: Neboj Karbousi, již brzy.

Karbous: Až se budete vracet domů do Galie, tak se můžete zastavit v Germánii u našeho kamaráda Auwixe. Rozhodl se studovat jejich jazyk.
Panoramix: No vida, alespoň si při cestě trochu odpočineme.
Asterix: To se u něj rádi zastavíme a vyřídíme vaše pozdravy.

Karbous: Toho určitě potěší, díky.
Obelix: Za málo. Nebo za divočáka?
Asterix: Zase myslíš na jídlo! Už takhle jsi dost tlustý!
Obelix: Já nejsem tlustý, jsem dobře vyvinutý.
Asterix: Jasně. Máš trochu níž hrudník, nic víc.

Karbous: Tak vám přátelé moc děkuji za popovídání a těším se na další setkání.
Panoramix: Měj se Karbousi krásně a pozdravuj ty malé modré tvory.
Asterix: Určitě se uvidíme velice brzy.
Obelix: Mám hlad a nejsem tlustý.

Tak to vidíte. Sotva přišli, už jsou zase pryč. Ale jsem rád, že jsem měl tu možnost s nimi mluvit a jsem ještě radši, že budeme nápomocni.
Tak se zatím mějte hezky a ahoj.

Kronika - jeden zápis pro Xayu

Dalším úkolem od hodného čaroděje Hejbimby bylo toto:
„Do dopejsku jsem pro vás psal pohádku, avšak Gargamel se zmocnil pohádkové knihy, ze které byla tato pohádka přepisována a tudíž nemá konce. V pohádce navíc byli otevřeny tři hádanky, které čekají na odpověď. Pro mé rozptýlení vážení Moulové vymyslete dokončení pohádky tak, aby byla co nejzajímavější. Zkuste se zamyslet nad řešením 3 hádanek, jelikož jsou však opravdu těžké, budete muset sledovat stopy Gargamela až na místo, kde roztrhal pohádkovou knihu. Vaším úkolem je sestavit text a přinést mi správné hádanky. To potom rozsvítí mou paměť a já si budu moci vzpomenout jak skončila pohádka ve skutečnosti.“

Ve skutečnosti se děti plné znění od zapomětlivého Hejbimby takto nedozvěděly, ale dokončení pohádek si v družinách připravily a domyslely moc pěkně /doufám, že tyto texty jsou někde k dispozici/.
Počasí nám však ovlivňovalo pátrání po stopách Gargamela. Nakonec se podařilo vyrazit a jednotlivé družiny plnily 3 disciplíny, aby získali tři zašifrované texty /použití rozházených slov hádanek s čísly podle kterých se slova seřadila a pak prozradila řešení konkrétní hádanky/.
1. úkol
po slepu se celá družina drží za ruce a cestou vymezenou dvěma provazy je jejím úkolem dojít mezi stromy až do pevnůstky. Zde si mohou sundat pásku z očí a najít uschovaný zašifrovaný text.
2. úkol
dva členové družiny se namotávají na provaz od sebe a k sobě /hrají Jo-Jo/ a trochu se jim točí hlava. Jejich úkolem je sledovat nenápadné fáborky. Naštěstí třetí člen a v některých družinách i čtvrtý člen /má-li ho družina/ jim dělají „průzkumníky“ a ukazují směr kudy fáborky vedou. Doputují až k mohutnému buku, na který jeden z nich musí po laně vyšplhat /nebo vyprusíkovat/. V košaté koruně na ně čeká odměna – další zašifrovaná hádanka.
3. úkol.
Nápadný vrch s malou pevnůstkou skrývá poslední zprávu, avšak rozzuřený Gargamel zde pobíhá. Malí milí Šmoulové musí být obezřetní, neboť jim Gargamel může dotekem odebrat život /tedy alespoň na chvíli – než si dojdou na určené místo pro nový život/. A jak mohou zlomit moc zuřícího Gargamela a získat třetí zašifrovanou hádanku, po které tak nevýslovně touží? Stačí dopravit do pevnůstky na vrcholu 5 hadrkoulí, tím Gargamela vyřadí. Ten ztuhne a je vyřazen z boje. Pak už stačí vynést z pevnůstky pergamen s odpovědí.

Toliko hry, jelikož jsem u tohoto masakru nebyl, nemohu ho více popsat – jen dodávám, že někteří Moulové se vrátili z lítých bojů zastříkáni paintbolovou krví i na nových krojích, takže to byla asi pěkná řežba.

Termíny oddílových akcí na podzim – zima 2006
6.- 8.10. třídenní výlet Harrachov /podařilo se nám zajistit super ubytování v roubené chalupě/
21.10. jednodenní výlet
4.11. jednodenní výlet
16.-19.11. čtyřdenní výlet, možná Višňová nebo do Osečné/
2.12. jednodenní výlet
16.12. tradiční vánoční besídka, tentokrát v Chrastavě- Ťuťu zajistí společenské prostory
PS: aktuální seznam akcí nalezenete na webu

Legenda o Royovi

Nahoře, daleko na severu žil na Bobří řece ve Sluneční zátoce uprostřed lesní divočiny zálesák Farell se svým malým synkem Royem.
V té době již vymírali Indiáni, kteří toužili po bílých skalpech, a Farell se tedy mohl klidně věnovat lovu, aniž se musil obávat rudých lidí. Žil s nimi v přátelství a v nedaleké indiánské osadě Silver Staru jej vždy rádi viděli, když přišel.
Malý Roy již neměl maminku, zemřela záhy po dostavění srubu. A přece měl památku po ní, která mu ji vždy připomněla v celé životnosti a kráse.
Byla to Píseň úplňku, kterou mu zpívávala za měsíčních večerů.
A tak vždycky, když se měsíc vrátil do kraje, sňal Farell se stěny starý indiánský nástroj, rozechvěl temnými údery střevové struny a zpíval malému Royovi píseň jeho maminky.
Ona ji znala od své matky, s kterou připutovala na Západ v těžkých vystěhovaleckých vozech. Tu píseň zpívali vystěhovalci pokaždé, když měsíc vcházel do úplňku.
A píseň byla tak krásná, že se při ní zachvívaly nejtajnější záhyby lidské duše. Tím spíše působila na Roye, když si jejím kouzelným nápěvem přivolal ...
... pokračování